Vlakem na Moravu a zase zpátky
Tak jsem tak přemýšlela, o čem by mohl být můj další článek. A momentálně se můj život točí pořád na tom samém. Ráno vstát, přijet do práce (někdy i včas když nezaspím :D ), tam pobýt většinou celý den a večer hurá zase domů a spát. Prostě pořád ten stejný kolotoč...
Nejhorší jsou potom následky tohohle kolotoče. Tzv. nemoc z povolání. U mě je to všude. Vidím parkoviště a už přemýšlím kolik by asi stálo povinné ručení na tohle auto a kolik i s havarijním na další auto. Trochu na hlavu, umět tak vypnout. A tak jsem se minulý víkend vydala na Moravu za mou milovanou Lariney!
V pátek jsem se hned po práci vydala směr Hlavák na vlak, který jel ve 13:50. Samozřejmě, že jsem běžela na poslední chvíli. Chytla jsem vlak ze Smícháče, který tam měl být ve 42, k mému štěstí jsem chytla zpoždění. Takže když jsem se konečně dostala na Hlavák, měla jsem 3 minuty na to přeběhnout z nástupiště podívat se na tabuli, odkud mi to jede na Břeclav a doběhnout na 6. nástupiště!! Ovšem - ZVLÁDLA JSEM TO! Do vlaku jsem nasedla a začala nová zábava a to najít si místo na sezení. Přiznám se, že opravdu nemám ráda České dráhy. Vždycky jsem jezdila RegioJetem, za levnější cenu lepší pohodlí a služby. Když jsem ale zjistila, že to Hodonína potažmo do Břeclavi mi nic od nich nejede, neměla jsem na výběr a musela zvolit buď víkend doma a nebo České dráhy. Jako koupit si lístek, najít si místenku (kterou aspoň nabízejí zadarmo) mě už stálo tolik rozčilování. No jsem pitomec a nepochopila jsem jak tam tu místenku zadat když to psalo, že tam je atd. zbytečné vysvětlovat :D zpátky k příběhu.
Takže jsem prošla vlak až do úplně dopředu a hledala kde je napsané číslo patřičného vagonu a kde mám teda hledat patřičné číslo sedadla. Když jsem se vracela zase po úspěšném hledání zpátky, hned u dveří 2. vagonu stála parta nějakých kluků. Tak jsem se jich zeptala, jestli je tam někde napsané teda to číslo. Ovšem místo sdělení čísla mi jeden z nich podal flašku Hruškovice se slovy ať si s nimi připiju. No já po úžasném běhu na vlak jsem tedy neodmítla :D
Musím teda říct, že 1. jsem se v životě neopila ve vlaku a za 2. že jsem v životě nezažila tak super jízdu plnou vtipu a zábavy! :D Parta kluků co jela do Brna slavit rozlučku se svobodou jednoho z nich. Hruškovica padla velmi rychle a tak se 2 z nich sebrali a šli do jídelního vozu koupit ještě pivo. A ano sice pivo nepiju, ale vypila jsem rovnou 2! :D
Je známo, že alkohol a cigareta patří k sobě :D (pro kuřáky). Takže jsme se museli spokojit aspoň s elektronkou, kterou se nám omylem podařilo spustit v celém vagonu požární hlásič. Takže přiběhnul průvodčí. My koukali jakože nevíme jak je to možné a on, že to není jen tak tyhle Maďarské vozy, Zkrátka se absolutně nevyznal v tom nastavení, jak to má vypnout. Jeden z těch kluků - ajťák, požární hlásič úspěšně vypnul a my pokračovali v zábavě. Než jsme dojeli do Brna - Židenic, kde kluci vystupovali, nejenom že jsme si toho hodně řekli, ale taky dopili celou tu basu plechovek piva. Nakonec mě všichni objali, dali pusu na tvář a ještě jsme stihli udělat společnou fotku na nádraží! Do Břeclavi za Lariney jsem dojela dooost veselá i když teda ta poslední půl hodina ve vlaku trvala snad věčnost.
Celý víkend už byl ve znamení poklidnější zábavy, než která se odehrála ve vlaku. I tak jsem si to neskutečně užila, hlavně jsem konečně mohla být se svou milovanou Lariney!
Mezitím v sobotu začala soutěž "Zahraj si na hradech." Zpátky do Prahy jsem musela jet už v neděli v poledne, jelikož jsme odpoledne už měli zase zkoušku s kapelou. Cestou ve vlaku jsem nedělala nic jiného, než psala lidem aby pro nás hlasovali do té soutěže. (Edit 6. 6. 2019: Děkuju všem co nám pomohli, soutěž bohužel vyhrál jakýsi revival.....).
Děkuju i ostatním na Moravě, že jsem si mohla užít tak super víkend! Přijedu zase hned jak to půjde!
Chocolate