Noc ve Velké Bíteši

Celý den vůbec začal zprávou od mojí mamky v poledne, že mám doma doporučený dopis. Čekala jsem na ostatní do 16. hodin, tak jsem si pro něj z práce ještě zajela. Moje první pokuta za rychlost! :D V 16.hodin jsme se sešli ve Strašnicích a tím začal slet další hromady událostí. Ve stylu

#to_si_proste_nevymyslis

Takže v 16. hodin jsme ve složení já, Anetka a Dejv vyjížděli směr Velká Bíteš. Plán byl, že dojedeme do Velkého Meziříčí kde jsme měli domluvený apartmán, rychle vyzvedneme klíče a co nejrychleji jedeme směr koncert na fotbalovém stadionu v Bíteši. Což byl náš cíl cesty. No ještě v Praze než jsme vyjeli Davídek hledal (prý již po 2. za ten den) svoji tašku s penězi a doklady. Po zdržení asi 15 minut jsme vyjeli. Dohodli jsme se na jedné zastávce na benzínce pro pití, ale že jinak jedeme aby hlavně Anetka stihla skupinu Minami, kteří hráli jako první. Z jedné zastávky na benzínce byli 2. Nejdříve pití a jídlo, pak nafta, cigarety a záchod. Naštěstí ač byl pátek odpoledne, D1 byla krásně průjezdná (ach ty zúžení...).
Do Velkého Meziříčí k apartmánu jsme dorazili ještě asi o 25 minut dříve než jsme měli. Rychle jsme vyzvedli klíče a jeli směr Bíteš. Minami jsme stihli asi na poslední písničku a půl... nevadí! Večer byl teprve na začátku. Po příjezdu jsme našli ještě Marušku a Lukyho, kteří jeli dříve a jiným autem a čekali na nás. 

Poetika byla super, ovšem někdy tak uprostřed jejich vystoupení se v našem kroužku objevila první láhev zelené. Já a Luky jsme tentokrát byli za řidiče, takže nás to minulo, ale další si plnými doušky vychutnávali ústní vodu! :D Než skončila Poetika byla první láhev pryč a část z láhve druhá už taky. Bylo to pochopitelné :) Akce byla zároveň takovou oslavou narozenin Marušky :) Čtvrt stolení se oslavit musí :D 

Do této chvíle bylo vše ještě docela v pořádku

Nevím co se to pak zlomilo, ale všechno se začalo sypat když vypadla elektřina. Komplet. Zkoušeli to nahazovat asi na 3x, nikdo netušil co se stalo. Nakonec byla vypadlá elektřina v celém areálu fotbalového hřiště. Bohužel nahodit jí zpátky se nepovedlo.. a tak koncert O5 a Radeček se nemohl uskutečnit. Čeho si ovšem cením je, že jsou mezi námi stále lidi, kteří se nevzdávají i když jsou jim házeny klacky pod nohy. Takže koncert Radečků se neuskutečnil... tedy ne v celém plném složení. Stačil zpěvák, kytara a světla z telefonů diváků. Zpívali snad úplně všichni! Tedy.. krom fanoušků "zelené," co byli vzadu u zvukaře.
Že se narozeniny mají oslavit naplno... no to víme. Ovšem na tyhle narozeniny se jen tak nezapomene. Trochu více zelené a skončilo to pádem na hlavu, bezvědomím a voláním záchranky. Jistota je jistota, neměli jsme chuť riskovat, že se stalo něco víc než jenom alkohol... každopádně tedy záchranka odjela s informací, že jedou do Třebíče a že máme za hodinu a půl volat, jak to vypadá a kdyžtak tedy zajistit odvoz. Protože pak by to taky mohlo skončit záchytkou s menším všimným 4 tis. Což nikdo nechtěl.

Pokecali jsme ještě chvíli s kapelou a dalšími lidmi, pak jeli ještě pomoct vyložit věci do zkušebny, která je kousek od stadionu a že tedy pomalu vyrazíme do Třebíče. Ta je autem vzdálená asi 35-40 minut. Domluvili jsme se, že jedeme všichni, takže 2 auta. Musím říct, že i vzhledem k událostem, poměrně dobře jsme se bavili. Když jsme stáli u zkušebny, přišli nám první zprávy z nemocnice, že budou ještě další vyšetření. Ale už aspoň komunikovala :)

Když jsme vyjeli, tak asi tak v sousedním městě posádka našeho auta chtěla stavět na benzínce, protože došlo pivo :D

V tu chvíli přišlo to zjištění

Dejvova taška s doklady je fuč. Takže začala okamžitě pátrací akce. Nejdřív jsme prohledali auto a volali zpátky členům kapely Poetika (se kterými jsme se naposledy bavili u stadionu a zkušebny) a dalším, jestli ji náhodou někde někdo neviděl. Volali jsme Lukymu do druhého auta co se stalo a domluvili jsme se, že do nemocnice pojede tedy jen jedno auto a naše posádka se vrací zpátky do Bíteše na stadion.
Po příjezdu zpátky jsme společně s dalšími lidmi prohledávali okolí podia, backstage, areál, znovu auto, zajeli jsme dokonce i ke zkušebně a pak ještě jednou zpátky ke stadionu. Bohužel po taštičce se slehla země. Jediný co jsem našla byla palička od bubeníka z Poetiky vedle podia :D
Každopádně děkujeme všem za pomoc při hledání, naše mise nebyla úspěšná a tak jsme se vydali do Meziříčí spát. Cestou jsme to vzali ještě přes McDonald :D kde jsme zůstali asi ještě hodinu, možná dýl a povídali jsme si. Stále ještě všechno vypadalo na docela přijatelný konec večera.

A pak to přišlo!

V klidu a bez starostí jsme dojeli k apartmánu, zaparkovala jsem auto, vypnula motor a.....

......Davídek si uvědomil, že klíče od toho apartmánu nechal V TÉ ZTRACENÉ TAŠCE! Takže byl 1 hodina ráno, my byli před tím údajně krásným a luxusním apartmánem a bylo nám to naprosto k ničemu! :D Jediný na co jsme se zmohli, byl obrovský neutichající záchvat smíchu! :D Protože tohle si prostě člověk nevymyslí. V tu chvíli ovšem byla zajímavější otázka... a to co teď :/

Musím říct, že moje časté noční výlety se tentokrát docela dost vyplatily. Takže cesta směr Praha mi vůbec nevadila, cestou jsem si tedy (pro jistotu) koupila energy drink a naštěstí n)´¨epila. Takže nebyl problém odjet. Po cestě jsme se dohodli, že Anetku rovnou odvezu domů, že to bude mít jednodušší než abychom spali u Dejva a ráno pak tedy řešily cestu. 

K Dejvovi do Strašnic jsme dojeli někdy kolem 4 ráno. Jen jsem přesedla z Berlinga do svého maxi auta a vyrazila domů. Po cestě v Záběhlicích u Lidlu jsem ještě stavěla a za noc už po 2. volala na 112, protože za lampou u silnice ležel nějaký člověk. Přiznám se, že jsem jen zavolala a jela domů. Akorát k němu přijel někdo jiný, tak jsem vyřídila, že se na něj jedou podívat a pokračovala cestou domů. Noční Prahu miluju, nikde nikdo, takže jsem doma byla vlastně za chvíli.

Po 5. ráno když jsem ulehala do postele, stále jsem ještě nemohla uvěřit, že tohle VŠECHNO se událo za jedinou noc. Myslím, že na ní nikdo z nás jen tak nezapomene.

Chocolate